ANEŽKA KRACÍKOVÁ
BÝVALÁ STUDENTKA
SANDRA SUŠIĆOVÁ
SEPTIMA
TEODOR MRKVIČKA
SEPTIMA
TEREZA GÖTZOVÁ
OKTÁVA
JAN MATYÁŠ VANÍČEK
UČITELÉ
VĚRA JURČÁKOVÁ
TERCIE
ANEŽKA KRACÍKOVÁ
SEXTA
JONÁŠ RONOVSKÝ
Paměť - jako houkání sovy.
Doléhá z předalekých dálí,
kdy neměli jsme ty okovy,
než si dalecí jsme se stali.
Bila ozvěna: "Čau." a "Sbohem."
Odezněla poslední slova.
Viděl jsem ji, chtěl říct o mnohém,
však propast - metr, ústa z olova.
Do uší bušila ozvěna.
A mysl si lámala hlavu:
Co když rozhodne tato změna
a nesejdeme se ve zdravu?
Pohled se vrhl do jejích očí.
Nebeský smutek padl na srdce.
Měl jsem pocit, že mi vyskočí.
Chtěl jsem ji říci nějak měkce:
"Bylas výbornou kamarádkou.
Měl jsem Tě rád celou tu dobu."
Nechci dnešek zakončit hádkou.
Podat ruku, schovat strach, zlobu.
Však čas utíkal. Stál jsem před ní.
Kdy se uvidíme zas příště?
Tonul jsem v očích jak v studni.
Zlý ohyb má času řečiště.
Sevřelo o ni mi srdce mé strach
a ledem skoval končetiny.
Celý svět vymřel, zbyl jenom prach.
Čas zastavil, zmrzly vteřiny.
Hnědé oči a modro-šedé.
Střetávají se nám pohledy.
Dvě mladé tváře, celkem bledé.
Vyrůstají zákeřné ledy.
Čas nastartoval, zazní kroky.
Rozluky chvíle rychle přišla.
Schopnost mluvit jsem měl před roky.
Však dneska má hvězda nevyšla.
Na pozdrav zvednu levou ruku.
Podíval jsem se ještě jednou.
Neslyším nic z tisíců zvuků.
Odejdu a ty časy blednou.
ANONYM
OSARBAR
UČITELÉ
MARTIN KULHÁNEK
Afrikány
Jejich květ
Tak milý, tak prostý
Růže
jejich květ
Skrývá trny ostrý
Růst i v zimě, na stejném místě
Dělat radost okolí
Možná si dám říct příště
Když rány po trní už nebolí
Jen stále nevím proč
Srdce dam a pánů
Patří vždy růžím
Namísto afrikánům
Ooo nechť afrikány
Najdou své milovníky
A patří jim celé lány
Mezitím co růže
Budou vytrhány
A lidské kůže
Začnou stavět hvězdárny
to by pak bylo na světě krásně
jenže tak to tady nechodí
i přes všechen rozum
vždy zvolíš to, co se nehodí
Myslím že by to tak krásný nebylo
Tím afrikanum by taky vyrostly trny
takže růže vlastně chrání
afrikány? aby zůstali bez trní
To se mýlíš.
Růže jsou ty povrchně krásné
ke kterým cílíš
ale uvnitř empaticky prázdné
z afrikánu empatie přetéká
snad každý na ně pohledí
a růže se za přítele převléká
a svou pravou tvář nevědí
Ale i růže své trny
Jednou sundá
Protože uvnitř rovná
bude chtít být
Všechnu bolest rozdá
Už chce pouze žít, snít...
Afrikánem se stane...
a láskou málem roztaje...
jenže pak lidi zas
vyberou tu růži
afrikán zůstane na pospas
s bolestí na kůži
Blbost!
Když růže
Afrikánem se stane
Již jí bylo nejhůře
A Afrikánem zůstane
Afrikánem se svým zahradníkem
Se svým snílkem
Který si o svou bývalou růži
Rád trhal kůži
A přežil!
A když jí padly trny
O lásku se dál snažil
máš si tedy svou tenkou kůži
nechat trhat do krve
do té doby než růži
už ze sebe nic nezbude
a bude afrikánem
své lásky pánem
a i láskou tvojí
třeba ten boj za to i stojí
Ze zahradníka nic nezbude
Na její rány uhyne
A vítr jejich lásku odvane
Růže zapomene
Nového milence dostane
Stojí za to boj?
Je to vůbec volba?
Nechť tu závoj
Odhalí tož sudba
spíš já se stanu afikanem
žádný boj, budu s svým pánem
a jen v klidu počkám
na zahradníča
který přijde políbit má líčka
No dávej jen pozor!
I zahradník své trny má!
Měj nad sebou dozor
Ať tě nerozpárá!
Květin jako ty jest škoda.
Né každý zahradník
ví co je rostliny svoboda.
Aby náhodou nebyl vodník.
však zahradník přijde s myšlenkou
s myšlenkou, aby o mě bylo postaráno
a já bych byla jeho milenkou
a měla bych vystaráno
ta myšlenka by mě hřála
i přes jeho špatně mravy
láska by si v klidu hrála
musíme si cenit zahradníka snahy
Hrála, hrála, hrála
Možná by byla sranda.
Možná by zahradníka roztrhala.
Neštěstí propaganda?
těžko říct, jak to na tom světě chodí
každý vždy bere jen to, co se mu hodi
Už asi nedokážu dal pokračovat
Nechci nad tím přemýšlet
Je to pro moje srdce výčet
myšlenek, které chci odtlačovat
SEPTIMA
TEODOR MRKVIČKA
SEXTA
SOŇA LINHARTOVÁ
UČITELÉ
BARBORA HUDEČKOVÁ
ANONYM
OSARBAR
I deteriorate in the rhythm of your favourite tune
I see my darkest reflection in the moon
Check my feet I think they're really cool
I like to stand on the stool
It's my only rule
You see the fool?
He's never seen you
so cruel
I'll give you time
ANONYMNÍ ROZHOVOR NĚKOLIKA STUDENTŮ
SEPTIMA
BRIAN MIHALIČEK
OKTÁVA
MICHAELA PEITNEROVÁ
SEPTIMA
JAKUB BUŘIL
KVARTA
JANA VOLEMANOVÁ
OKTÁVA
MICHAELA PEITNEROVÁ
SEPTIMA
JULIANA DINDOŠOVÁ
it's almost springtime here
the year we saw them last
sink into the chandelier
streaks of warmth tie your limbs to the past
it was there where I was cast
and now the footsteps in the snow are fading
wondering who'll stop the waiting
walking through the door and pacing
left to right, my hands were shaking
she was bright and condescending
wanting to ask her name and failing
what a shame that your dusk is not the same
lust was on her lips her eyes held malice
what an empty promise I thought it was
pity looks like you're broken
it isn't your time don't be so brazen
a hand reached out and then
frozen grass on my fingertips
why I should've been fixed
can't wait to see where you came from...
SEPTIMA
SJS & TMG
SEPTIMA
JULIANA DINDOŠOVÁ
SEPTIMA
TEREZA GÖTZOVÁ
SEPTIMA
JAN TYDLITÁT
feel this wave wash over me
slip through my fingers slip out of my sight
close my eyes
feel their presence
say hi say hello say goodbye
can't wait to be home
when I look far into the distance
I sink into my presumptions of all those pictures
I can't feel the ground under my weight
it drags me down
into the loud